STRUČNÝ PŘEHLED JAPONSKÉ HISTORIE
Japonská historie je úžasná. Zde najdete alespoň krátký přehled a důležité mezníky.
Období Dźómon, 10 000 - 300 př.n. l.
Neolitická kultura v Japonsku.
Přistěhovalecká vlna především z asijské pevniny. Obyvatelé se živí sběrem a lovem, neznají zemědělství. Keramiku zdobí provazcovým vzorem (odtud i název období)
| cca 660 př.n.l. | Začátek japonské historie. Legendární císař Džimmu Tenno. |
Období Jajoi, 300 př.n. l. - 300 n.l.
Výroba kovů - bronz a železo.
Kultura proniká především z Korejského poloostrova a již zná zemědělství. Název období je odvozen podle archeologické lokality v Tokiu.
| cca 300 n.l. | Vznik státu Jamato |
| 405 | Království Jamato získává v Japonsku rozhodující vliv. |
| 552 | Do Japonska proniká budhismus. |
| 594 | Japonsko přijímá budhismus jako státní náboženství. Nadále však zůstává i šintoismus. Náboženství se nevylučují a mnohdy jeden člověk vykonává dva obřady. |
Období Nara, 710 - 794
První stabilní vláda v Japonsku.
Charakteristickým rysem období je šíření kontinentálních vlivů, především buddhismu, rozvíjí se sakrální architektura, sochařství a malířství, objevují se první písemné památky.
Hlavní město je Nara.
| 710 | Hlavním městem se stává Heidźókjó (dnešní Nara) |
| 712 | Kronika Kodžiki - první písemné zpracování japonských dějin a mytologie. |
| 784 | Založeno nové hlavní město Nagaoka. |
Období Heian, 794 - 1185
Politická i výkonná moc je v rukách císaře a šlechty.
Období Heian je vrcholem klasické japonské kultury a opouštěním kontinentálních vlivů. Japonsko se v tomto období vřazuje mezi světové kultury. Rozvíjí se zejména literatura – poezie a próza. Japonský císařský dvůr se však stále více zajímá jen o kulturní rozvoj na úkor politického, dvůr se nezajímá o situaci v zemi a koncem období začíná ztrácet svůj politický vliv.
Hlavní město Kjóto.
| 794 | Hlavní město je přesunuto do Heiankjó (dnešní kjóto) a své postavení si uchovalo až do roku 1868 |
| 866 | Začátek moci rodu Fudžiwara u císařského dvora. |
| 1010 | Dopsán příběh o princi Gendžim, který je považovaný za první román na světě. |
| 11. a 12. stol | Období občanských válek. Velký vzestup samurajů. Soupeřící rody o vliv u dvora - Fudžiwara, Taira a Minamoto. |
| 1156 - 1185 | Boje mezi rody Taira a Minamoto. |
| 1159 | Rod Minamoto poražen rodem Taira, který kontroluje Japonsko. |
| 1185 | Minamoto Jošicume poráží rod Taira v bitvě u Dannoury a začíná období Kamakura. (Kamakura = sídlo Minamotů). |
Období Kamakura, 1185 - 1333
Nástup středověku. „Zlatý věk“ japonského meče.
Vojenská třída, samurajové, vystřídala na vrcholu mocenské pyramidy dvorskou šlechtu. Vláda vojenské šlechty se nazývá šogunát a v čele stojí šógun. Sídlo šóguna je v Kamakuře zatímco císař se svým dvorem zůstává v Kjóto, má omezené pravomoce a funguje pouze jako symbol formální moci, státnosti a jednotnosti Japonska. Jediným a skutečným nositelem moci jsou tak samurajové. Zprvu vládne rod Minamotů, záhy je vystřídán rodem Hódžo. Jeho členové nevládnou jako šógunové, ale jako regenti.
Sídlo moci je v Kamakuře, hlavní město a sídlo císaře je v Kjóto.
Období Muromači (Ašikaga), 1333 - 1568
Mocný šógunský rod Ašikagů.
Od 15. stol. dochází k rozkladu centralizované moci a dochází k válkám mezi jednotlivými knížectvími. Současně však dochází k velkému rozvoji hospodářství.
Hlavní město, sídlo císaře a moci je v Kjótu.
Období Azuči-Momojama, 1568 - 1600
Sjednocení Japonska.
Období se nazývá podle sídel Ody Nobunagy a Tojotomi Hidejoši. Období je významné kulturou orientovanou na nově vzniklé společenské vrstvy knížat a především bohatých obchodníků. Vyvíjí se architektura, malířství, čajové obřady a divaddlo nó.
Období Edo (Tokugawa), 1600 - 1868
Upevnění feudální morálky, uzavření japonska vůči osttanímu světu, později rozklad feudální společnosti.
Tokugawové získávají dědičně titul šóguna. Tokugawové stupňují represe proti katolíkům a z obavy před spojením domácí opozice s možným vnějším nepřítelem a šířením křesťanství zavedli politiku izolace země. Nikdo nesmí vycestovat z Japonska a cizincům je do Japonska vstup zakázán. Od poloviny 18. století se stále prohlubuje ztráta autority vládnoucích rodů Tokugawa a moci šógunů vrcholící ozbrojeným odporem a jejich svržením. Rozvíjí se divadlo Kabuki.
Hlavní město a sídlo moci je v Edo (dnešní Tokio), císař však zůstává nadále v Kjóto.
Období Meidži, 1868 - 1912
Restaurace císařské moci. Po téměř 900 letech končí vláda šógunů a po více než 1000 letech končí profese samurajů, válečníků buši, jako speciální vojenské třídy.
Období Meidži je obdobím reforem v Japonsku. V tomto období byla obnovena císařská moc a doba je považována za jedeno z nejvýznamnějších období japonské historie. Nejvýznamnější reformy: období všeobecné modernizace, zákaz nošení mečů, povinná vojenská služba, zřizují se železnice, poštovní systém, staví se loděnice, textilky, zbrojařské závody.
Hlavní město a sídlo moci a císaře je v Tokiu.